Ze začátku je dobré dodržet pravidlo, že domácí pes je v hierarchii nad novým psem. Je doma a má tedy nárok být upřednostňován na „svém“ území. Každý pes by nesl těžce, pokud by jeho majitel začal preferovat cizího psa, dovolil mu chovat se tam „jako doma“ a svého psa by upozadil. Bral by to jako prudké, nespravedlivé snížení své pozice a nového psa by mohl i napadnout, aby své místo v hierarchii a lásku svého majitele udržel. Pelíšek, jídlo, hračky, pamlsky, pohlazení a pozornost majitele si domácí pes nárokuje jako „své“ a nechce, aby mu to všechno nový pes vzal.
Když vidí, že příchod cizího psa ho neohrožuje a o své výsady nepřijde, je spokojený a klidný. Pokud mu příchod nového psa dokonce přináší výhody (pamlsky, pochvaly, přednostní právo), zrychlí to akceptaci nového psa na „jeho“ území.
A tak může vzniknout přátelství!
Domácí pes je v hierarchii výš, má tedy přednostní právo:
- Má přednost, chodí první do dveří. Taky ho jako prvního pustíte na zahradu, nebo z vodítka.
- Jako prvního ho pohladíte. Nebo odměníte poslušnost, pokud cvičí oba psi.
- Dostává pamlsek jako první. Taky misku s jídlem dostává jako první.
- Dostává hračku jako první. Taky žvýkací kostičku dostává jako první.
- Pokud chcete někam pozvat oba psy, jako prvního pozvete domácího psa – na pohovku, do pokoje, na zahradu
Postupně se hierarchie ustálí.
Časem (po pár týdnech) se hierarchie mezi psi může změnit a nový pes si může vybojovat vyšší postavení než domácí pes. V takovém případě budete respektovat hierarchii, kterou si psi mezi sebou nastaví a začnete upřednostňovat nového psa. Dominantní pes je ten sebejistější, průbojnější, vytrvalejší a psychicky silnější. Velikost a věk psa přitom nehrají roli, takže malý jezevčík může klidně velet dobrmanovi. Pokud je hierarchie ustálená a každý člen domácnosti se chová adekvátně svému postavení, nedochází ke konfliktům a atmosféra je velmi přátelská.
