Brita je půlroční slečna NO a bydlí se svými majiteli v domě se zahradou. Je hodně plachá, ale přítulná a miluje vodu. Vždy po návratu z procházky se jí dostalo osvěžení v podobě vody ze zahradní hadice. Brzy si Brita začala vodu vyžadovat radostným štěkáním a taky ji dostala.
Problém nastal, když Brita začala štěkat pokaždé, když se spustilo zavlažování zahrady u sousedů. Vytrvalé štěkání je rušilo a Britu nebylo možné zastavit.
V čem byl problém?
Brita si zvykla při hře s vodou štěkat a naučila se, že si štěkáním dokáže o vodu říct a časem si ji i vynutit. Jenže k sousedům se skrz plot dostat nemohla a nedokázala se smířit s tím, že si tam jít hrát prostě nemůže. A tak alespoň štěkala – frustrace se u psů často projevuje právě neklidem, štěkáním nebo destruktivní činností.
Co jsme udělali?
Naším cílem bylo naučit Britu, že si už odteď vodu štěkáním vynucovat nebude. Taky už odteď nesmí při pouštění vody štěkat a k vodě se dostane, jenom když se zklidní a ztichne. O tom, jestli si s vodou hrát může nebo ne, budou rozhodovat majitelé a Brita se musí smířit s tím, že občas jí hru s vodou nedovolí.
Jak na to?
- Britu jsme dali na vodítko a vzali jsme ji dál od vody (cca 10 metrů), aby to pro ní bylo lehčí. Dostala povel : “Sedni!” a chtěli jsme po ní, aby tiše a v klidu seděla. Brita povel už uměla, takže poslechla a seděla v klidu. Když jsme ale pustili vodu, ihned začala štěkat a vzpínat se na vodítku, aby mohla k vodě. Naší reakcí na to bylo okamžité zastavení vody, Brita si musela znovu sednout a zklidnit se – to bylo pracné, cukala se a nechtěla se zklidnit. Bylo nutné ji víckrát napravit, než se konečně uklidnila.
- Následuje několik neúspěšných pokusů. Brita pokaždé po puštění vody šílí – štěká a poruší povel. Jsme trpěliví, vždy vodu zastavíme, Britu napravíme do sedu a počkáme až se zklidní a opakujeme pokus.
- Britě se konečně podaří po puštění vody zůstat sedět a být ticho. Je vidět, jak se musí ovládat. Už pochopila, že starý způsob nevede k cíli (štěkání jí k vodě už nedostane) a opustila toto chování. Je připravena se učit něco nového.
- Na povel : “Volno! Můžeš!” pouštíme Britu z vodítka a pustíme vodu, ať si za odměnu pohraje. Co ji tím říkáme : chceme ti dát vodu. Jestli štěkáš a utíkáš, voda nebude. Jestli chvilinku vydržíš v klidu tiše sedět, pustíme tě hrát si.
- Zatím nám stačí, že sedí v klidu 5-7 vteřin. Cílem je, aby pochopila, co po ní chceme. Výdrž natrénujeme později.
- Po chvíli pokračujeme : Brita ještě občas zkouší štěkání a útěk, vždy ji napravíme a vodu nedostane. Pokaždé, když se zachová správně, dostane vodu – může si jít hrát. Prodlužujeme čas výdrže a zmenšujeme vzdálenost od vody. Nakonec Brita sedí u vody, neštěká a čeká, až dostane povel “Můžeš!”.
- Když už cvik zvládá skvěle na vodítku, zkoušíme to samé bez vodítka. Nakonec ji naučíme, že občas vodu nedostane, ale dostane náhradní odměnu – mňamku nebo hru s aportem.
- To stejné trénujeme, když vodu pouštějí sousedé.
- Je dobré vytvořit psovi denní režim : kdy si s vodou může hrát a kdy ne. Pokud má každý den vyhrazený čas na hru s vodou, např. po procházce, je pak pro ni lehčí smířit se s tím, že jindy zas voda nebude a nesmí se ani štěkat. Stále dodržujeme pravidlo, že než dostane vodu, musí se zklidnit a chvíli tiše sedět, aby cvik nezapomněla.
- Návyk je nutné upevňovat denně alespoň po dobu 3 týdnů a podmínky stále ztěžovat, aby se vytvořil trvalý návyk a Brita se nevrátila k původnímu chování.
