Ideální věk je 8-9 týdnů
- matka již štěňata nekojí
- jsou zvyklá na granule a pevnou stravu
- jsou samostatná a zvídavá, těší se na nové zážitky a dobrodružství
- ideální čas pro navázání kontaktu a vytvoření trvalé vazby na nové majitele
- je krásně vidět povaha a temperament štěňat
Štěně mladší 6 týdnů
Příliš skoré odebrání od matky způsobuje bázlivost a příliš submisivní chování. Štěně je nejisté a úzkostné, silně se na vás upne a jen těžko se učí zůstat samo. Takové štěně se krčí před vámi i při kontaktu se psy. Je plaché, bojí se hlasitých zvuků a neznámých situací. Často štěká nebo v panice utíká, když se něčeho lekne. Náprava spočívá zejména v budování zdravé sebedůvěry, obnovení důvěry v lidi a v postupné socializaci.
Pokud vám chovatel chce prodat štěně v 6-ti týdnech, odmítněte ho převzít a trvejte na tom, že si ho vezmete až v 8 týdnech. Zodpovědný chovatel nemá problém se o štěňata postarat. Množitel se chce štěňat zbavit co nejdřív a prodat je, dokud jsou malá a co nejvíc roztomilá. To platí zejména u štěňat bez PP, kde se s přibývajícím věkem rychle ukazují vady a odchylky od standardu plemene.
Typické vady, které se projeví až v 8 týdnech
- špatný vývoj zubů (předkus, podkus, chybějící zuby)
- zle postavené uši nebo chvost
- špatně vyvinuté končetiny (křivé, moc krátké nebo příliš dlouhé)
- nesprávný tvar hlavy
- typ srsti (častokrát je srst řidší, matná a má odlišnou délku či barvu)
Štěňata nebývají tak dobře stavěná a pevná, jak by měla být. Můžou být v dospělosti menší či větší, než je standard.
Štěně starší 4 měsíců
Chcete se vyhnout loužičkám a problémům malých štěňátek, a tak se rozhodnete pro starší štěně. Může to být příjemná zkratka, ale i začátek velkých problémů. Mnoho chovatelů malých a mini plemen nechávají štěňata u matky až do věku 3 měsíce.
Kdy je to dobrá volba
Často jde o štěně, které si chtěl chovatel nechat na další chov, ale ukázalo se, že nemá výstavní předpoklady. Nebo je to štěně, které chovatel neudal a zůstalo mu. To je fajn, protože si může hrát s mámou a je v známém prostředí s lidmi, u kterých vyrůstalo. Horší varianta je, že je to štěně, které už u nových majitelů bylo, ale vrátili jej.
Pokud si berete starší štěně, dbejte na to, aby mělo dobrý vztah k chovateli a dobré hygienické návyky. Takto staré štěně by mělo mít zvládnutou čistotnost a venčit se venku. U miniaturních plemen v zimním období stačí, že umí chodit doma na podložku. Štěně by mělo být dobře socializované, tj. zvládá procházky a umí chodit na vodítku. Mělo by mít kontakt se psy – minimálně se svou matkou, případně s dalšími psy u chovatele. Pokud bydlíte v centu města, musí být štěně už u chovatele na ruch a dopravu postupně zvykáno. Jinak budete mít opravdu velký problém i s obyčejnou procházkou po ulici. Štěně by mělo taky mít alespoň základy výcviku – reagovat na jméno a zavolání, zvládat alespoň povel Sedni a Čekej a reagovat na zákazové povely. Můžete tak získat kvalitní odrostlé štěně s dobrými základy.
Kdy je to špatná volba
Horší případ ale je, pokud štěně už u nových majitelů bylo, ale vrátili jej. Nebo štěně chovateli zbylo a nikdo se mu nevěnoval. Pokud je celou dobu zavřeno v kotci, aby nepřekáželo nebo jenom běhá po zahradě a hraje si s matkou. Nechodí na procházky a nikdo ho netrénuje. Není konfrontováno s okolním světem a jeho schopnost učit se nikdo nerozvíjí. Prošvihne vzácný čas socializace a ideální čas pro vytvoření pevného pouta k novému majiteli.
Velmi náročný může být příchod takového štěněte do rušného města. Socializace je pracná, štěně se všeho bojí a zvyká si jen velice pomalu. Pokud doposud nevidělo vodítko, procházky s ním budou jednoduše peklo.
